Doufej v nejlepší, připravuj se na nejhorší

Bude to horor!

22. září 2015 v 21:29 | Katie |  O dětech a rodině
Každoročně koncem léta chystám pro dceru oslavu jejích narozenin. Letos jsem jako téma zvolila Horor. Přípravy jsem tentokrát moc neprožívala, úkoly, které by děti plnily, jsem vynechala úplně, přece jen 12 letá slečna už má jiné představy o slavení, než někde střílet na plechovky.

První bod - pozvánky.
Pozvánky musely být rychlé, ale efektní. Takže jen bílý strukturovaný papír pokapaný kapkami "krve" vzniklé smícháním černé a červené tuše a razítko "pozvánka na oslavu" od Kety.


Druhý bod - občerstvení.
Manžel objednal kýtu na gril, ale já chtěla kromě toho připravit pohoštění i trochu stylové. Na internetu jsem si našla různě strašidelně upravené jídlo a nakonec jsem připravila
- meloun ala mozek (pracné bylo hlavně oloupat slupku, vyřezávání docela šlo, i když inspirace jak vést čáry se postupem doby čím dál víc tenčila)


- pizza duch (naprosto jednoduché, z připraveného pizzového těsta, které se pouze pokladlo sýrem, mandlemi a černými olivami tak, aby zdobení vytcořilo strašidelný obličej)


- krvavé prsty z párků a listového těsta (ty se moc nepovedly, syrové byly víc realistické, po upečení se prohnuly a nebyly nic moc, nicméně se snědly)


- ulomené prsty ze sušenkového těsta (nepovedly se vůbec, protože máslové těsto prostě nedrží tvar, namísto prstů s mandlemi místo nehtů, s kterými jsem se modelovala, jsem z trouby vyndala placičky)
- koktejl s očima jsem nemohla zkusit, protože jsem neměla formu na oči, ale určitě se po ní poohlédnu a někdy to vyzkouším jen tak
- zcela netematicky jsem zkusila i ovocné duhové špízy, které vyšly docela hezky



Bod třetí - program.
Kůň objednán, dorazil, povozil.
Na poslední chvíli mě napadlo, že namísto úkolů můžou mít děti stezku odvahy do našeho sklepa plného pavučin. Rozestavěla jsem proto ve sklepě zapálené čajové svíčky a dala dětem křídu, že se mají dole podepsat na zeď. Náš Honzík si během stezky odvahy stačil vzít ze sklepa i suvenýr - lahev bílého vína, kterou jsem tam zase pěkně rychle šla vrátit :-)
Diskotéka, kterou si Lucka objednala, zajišťoval manžel.
Jinak jen dohlížet, aby si někdo něco neudělal, popř. neudělal něco někomu jinému. Což při nějakých 30 dětech člověka dost zmůže.

Bod čtvrtý - kostýmy.
Kluci se odmítli namaskovat, zejména poté, co jsem neuváženě koupila nádhernou průhlednou smrtkovskou masku, ze které měl Matýsek hysterický záchvat, jen jsem otevřela šuplík, do které jsem ji dala. Nelámala jsem to přes koleno a soustředila se na kostým pro Lucku a pro sebe. No, kostým - černé šaty jsme doplnily bílými obličeji (barvy Snazaroo), krvavou pusou (rtěnka a umělá krev od Snazaroo) a červenými čočkami, které celý dojem vyšperkovaly. Lucka měla navíc na krku namalované šití s kapkami krve. Komentáře "Fuj, to je strašný", když se mi pozvaní podívali do očí, byly potěšující.



Pátý bod - dort.
Opustila jsem klasiku v podobě piškotového korpusu, několika oslavami již prověřeného, a začala jsem zdolávat další metu - vyrobit poživatelný dort z jiného těsta. Když horor a krev, tak jedině Red Velvet. Pekla jsem ho podle receptu na internetu, myslím u Chez Lucie. Jediné, co mě překvapilo, jak málo ho z dvojnásobné dávky bylo. Další den (v den oslavy) jsem proto přidělala ještě jednu vrstvu z obou pater. Protože jsem dělala dort patrový! Z piškotového základu by nešel, to už jsem si ověřila (rozpadlé zákoníky pro kolegy), ale Red Velvet úžasně drží a chuťově je taky skvělý. Potah byl čistě bílý, pouze potřísněný "krví" z obarveného rýžového sirupu (návod dle internetu) a dozdobený zapíchnutým nožem.



Lucka dostala spoustu dárků a byla spokojená. Já taky, protože i přes několik nevydařených záměrů (viz ulomené prsty) se oslava vydařila.

 

Besídka

22. června 2014 v 22:28 | Katie |  O dětech a rodině
Na Honzíkovu besídku ve škole jsem pekla dorty. Ne jeden dort, ale hned čtyři, protože besídka byla vlastně slavnost roku, takže jeden dort za jaro, druhý za léto...a tak dále.
Děti nám rodičům zahrály pohádku O dvanácti měsíčkách, všechny měly nějakou roli - náš Honzík byl měsíc duben :-) Ušila jsem mu na to kostým ze zelené látky s duhou. Dětem se hra moc povedla, stejně jako písničky na flétnu a básničky, které do pohádky byly vložené.


Po představení se začaly krájet dorty.
Jaro bylo z mého osvědčeného piškotového těsta, promazané krémem z mascarpone. Na stránkách Chez Lucie jsem objevila úžasný duhový dort a tak jsem ho zkusila.



Skoro jsem ani nestačila vyfotit jak vypadá na řezu, děti se do něj pustily opravdu s vervou...

Letní dort byl ze stejného těsta, jen neobarvovaného, promazaný višňovým frutafilem a hrk hrk krémem s mandarinkami.


Na podzimní dort jsem upekla ořechový korpus dle receptu z internetových stránek Dortomanie. Promazala jsem čokoládovým máslovým krémem nastavovaným kaší, který jsem dělala stejně jako korpus poprvé.


A nakonec zimní dort, taky premiéra - korpus čokoládové těsto (dle Dortomanie), promazaný máslovým pudinkovým vanilkovým krémem a pokladený banány.


Potěšilo mě, že chuť i vzhled dortů byly hojně chváleny, ale nejvíc mě potěšilo, že měla paní učitelka radost z dárku, který jsme jí my rodiče předali. Naše děti učila dva roky a nyní přechází opět k prvňáčkům, takže jsem jí chtěla dát nějaký dárek na památku. Už v předchozích letech (nejdřív když učila Lucinku, pak i u Honzíka) jsem jí dělala albumy s fotkami dětí, letos jsem ale, inspirována Ilonkou ze scrapbook.cz, oslovila ostatní rodiče a každý se svým dítětem udělal pro paní učitelku A4 stránku s fotografií. Kromě jednoho chlapečka (který snad stránku přinese dodatečně) se zúčastnili všichni Honzovi spolužáci (Honza sám dělal stránku v neděli před pondělním předáním :-) ). Protože jsem nevěděla, jaká bude nakonec účast a bála jsem se, že album bude vypadat moc chudě, udělala jsem ještě 23 stránek z třídních akcí, takže album bylo nakonec docela vypasené. Ač asi polovina dětí předávala své hotové stránky Honzovi ve škole (zbylí předali stránku před besídkou), paní učitelka nic netušila a dárek jí překvapil a dojal - dokonce zamačkávala slzičky :-)


Součástí alba byl i dárkový poukaz v hodnotě 4.000,- Kč, na který se rodiče složili.

A příští rok se budu na paní učitelku těšit zase, tentokrát bude učit našeho Matýska - ne nadarmo o nás říká, že jsme jako Hujerovi :-)

Stagnace

2. června 2014 v 23:28 | Katie |  Tvoření
Poslední lednový den jsme letěli do Austrálie a na Nový Zéland. Měsíc předtím byl ve znamení velkých příprav, dozařizování různých věcí apod., takže na tvoření zbylo jen malinko času. Říkala jsem si, že po návratu si to vynahradím. Ale! Od konce února, kdy jsme se vrátili, jsem neudělala vůbec nic, když nepočítám stránku do tajného liftu, kterou jsem prostě udělat musela, protože jsem nemohla pokazit řetěz ostatních tvořilek. V letošním roce zatím nemám splněnou ani jednu podmínkovou stránku, ani jednou jsem nepřispěla do Fiduliny úžasné Pranostiky, dokonce ani do mnou vyhlašovaného V hlavní roli... Slibuji si, že to doženu. V červenci možná začnu, nebo na podzim, to budou dlouhé sychravé večery...

V červnu budu muset dohánět jiné věci. Čekají mě nejaké pozvánky na Lucinčinu srpnovou oslavu (spolužákům, které o prázdninách neuvidí), album A4 pro paní učitelku (fotky jsou již na cestě), kde vzhledem pro mě neznámému formátu asi experimentovat ani podmínky plnit nebudu. Do toho mě čeká pečení 4 dortíků do školy na slavnost roku (dort - jaro, dort- léto atd.). Na to jsem moc zvědavá, protože se chci pokusit udělat duhový dort. (Jak to dopadne snad posléze vystavím).

Také vytvářím pro děti fotoknihy z naší dovolené, fotky už mám do první naskládané, ale chybí mi ještě nějaké texty. Jsem moc zvědavá, jak budou vypadat v reálu, okoukla jsem od Ilonky její fotoknihy a přesvědčilo mě černé pozadí, na kterém fotky krásně vyniknou.

Jeden tvořící úkol jsem si v květnu odškrtla - a to texty k dalším písničkám. Paní sbormistryně chce dělat muzikál a poprosila mě o texty pro nejmenší zpěváčky. Těmi se ale pochlubím až jestli to všechno dopadne jak má. Zatím jiné texty, jeden pro Jiřičky, druhý pro Ptáčata:

Pampeliška
1/
Pampeliško, zavři víčka
máš tam šmouhy od sluníčka
špinavé jsou i tvé uši
je to pravda na mou duši
na kočičí svědomí

2/
Pampeliško, bílé chmýří
poletuje, vzduchem víří
fouknu na tvé bílé bříško
moje milá pampeliško
doufám, že to nebolí

Opice a slůně
1/
Smála se opice slůněti
že by prý moc chtěla věděti
čím je to že má tak dlouhý nos
z Boleslavi až do Kosmonos

2/
Slůně si z toho nic nedělá
mám dlouhý nos abys věděla
vodu z něj jak z velké hadice
stříkám na zlobivé opice
 


15 vteřin

2. ledna 2013 v 20:26 | Katie |  Básničky
Říká se, že každý si někdy užije svých 15 minut slávy. U mě to bylo 15 vteřin :-)

Písničky pro Jiřičky, které jsem otextovala, nacvičila sbormistryně na adventní koncert konaný v našem divadle. Jen tak mimochodem se mi před školkou, kam obě vodíme své děti, zmínila, že počítá s tím, že mě pozve na jeviště, aby veřejnost věděla, kdože je ta skvělá autorka :-) No nechtělo se mi, přemlouvala jsem jí, aby od toho nápadu upustila, ale bohužel se nedala přesvědčit. Na chvíli mě napadlo, že na koncert nepůjdu, protože fakt nemám zapotřebí se někde vystavovat, ale Franta mi důrazně vysvětlil, že se to nedělá - a navíc jsem nechtěla přijít o představení všech svých dětí. Takže jako správná ženská jsem si koupila něco nového na sebe, dokonce jsem se namalovala!!! a navoněla!!! a v den D jsme vyrazili.
Koncert byl úžasný, dětem to krásně zpívalo. Před prý světovou premiérou nových písniček jsem byla pozvána na jeviště. Zvládla jsem tam dojít bez klopýtnutí, křečovitě se usmát, převzít si kytku a zase odejít, uffff. Ale opravdu na to nejsem. Příště si to rozmyslím, než jim zase něco napíšu :-)

Mlsný sněhulák

1.
Máme doma sněhuláka
je to pěkně mlsný kos
co je sladké to ho láká
do hrnců nám strká nos

ref.
Dávno mu nestačí
rampouch ze střechy
každý den posvačí
zmrzku s ořechy

2.
Čekáme co zbaští příště
už nezapne kalhoty
snídá tři ledové tříště
k tomu zmrzlé jahody

ref.

Bílá zima
1)
Kdyby byl sníh v barvách duhy
nebo by měl třeba pruhy
to by bylo prima
to by byla zima

Kdyby byl sníh puntíkatý
stříbrný anebo zlatý
to by bylo prima to by byla zima

Ref.
Bílá zimo zimo bílá
bíle jsi nám nasběžila
zimo bílá bílá zimo
nechcem aby bylo bílo

2)
Zapiště si za své uši
bílá barva zimě sluší
být bílá je prima
to říkám já zima

Když na závěj slunce svítí
stříbrně se vločky třpytí
duhově nás mámí
zlatá je též mámí

Ref.

Vločka
Malá bílá vločka
padala z oblohy
zavírala očka
bála se nehody
bála se, že na zem spadne
počítala vteřiny
přistání však měla snadné
do sněhové peřiny
malá bílá vločka
malá bílá vločka
malá bílá vločka
sníh

Vločku jsem napsala vlastně už dávno, jako básničku pro Lucinku, když byla malá.

Pečeme perníčky

2. prosince 2012 v 18:38 | Katie |  Básničky
Další písnička pro Jiřičky:

Perníčky
1)
Lucinka olízne lžíci
co na ní zbyl sladký med
vajíčka s moukou pak smísí
perníčky budem mít hned

Ref.
Máme recept od babičky
je to stříbro rodinné
každý kdo je jednou zkusil
nemá už chuť na jiné

2)
Rozválené těsto voní
skořicí a hřebíčkem
budou dobré jako vloni
jásá Máťa s Honzíčkem

Ref.

3)
Z těsta vyskakuje kočka
uhladí si vousků pár
za ní rybka, hvězda, vločka
formičky jim daly tvar

Ref.

Perníčky jsem s dětmi opravdu pekla, v sobotu. Kupuji předpřipravené těsto Dr. Oetker, ale příští rok si možná troufnu na vlastní. Od babičky žádný recept bohužel nemáme, takže budu muset hledat na internetu, v kuchařkách nebo po kamarádkách :-)

V sobotu jsem s dětmi nepekla ale jen perníčky, připravila jsem si těsta na 9 dalších druhů cukroví.
Na vykrajování byly tři druhy
- perníčky
- linecké (pak slepíme marmeládou)
- marcipánkay (premiéra, recept nalezen ve starém časopise o vánočním pečení, chtěla jsem nějak zpracovat ty tuny marcipánu, co jsem si nakoupila kdysi namísto potahové hmoty na dort. Na první ochutnání dobrota, však jsou sypané cukrem a skořicí)

Další tři druhy do formiček
- mističky (tentokrát opravdu babiččin recept, resp. získaný od tety, tátovo oblíbené cukroví, které jsem pekla už loni a mělo velký úspěch - plní se pařížskou šlehačkou)
- kokosovo medové pracny (recept od kolegyně, prý jsou výborné, aneb další premiéra. Formičky jsme plnily už jen s Lucinkou v půl jedenácté v noci)
- pařížské ořechy (k svátku jsem dostala od kamarádky kuchařku Vánoční pečení, takže abych mohla potěšit zprávou, že jsem ji využila při přípravě cukroví. Zatím mám jen těsto, formičky ořechů musím vyčistit a pak budeme plnit s dětmi, plnění mističek si užili i kluci)

A ještě další 4 druhy, do kulaté desítky
- vosí hnízda (jak nepiju alkohol, po těchto rumových hnízdečkách se můžu utlouct, mé nejoblíbenější cukroví - škoda, že dá tolik práce)
- rohlíčky (zatím neupečené, nějak se mi rozpadá těsto, trpělivost!!!)
- kokosové kostky (další druh z kuchařky, kterou jsem byla obdarována - kokos miluju, snad se povedou, zbývá je jen obalit v čokoládě a kokosu)
- stříkané (už nikdy!!! ještě teď mám ruce celé polámané, těsto mi nešlo vůbec vytlačit -původně jsem chtěla dělat pudinkové banánky, ale nemám strojek, takže jsem toto cukroví zvolila jako alternativu, stříkají se z pytlíku - chyba, no).

Letos jsem se s cukrovím fakt rozjela, obvykle dělávám tak 5-6 druhů, ale letos už si pomáhání děti užívají víc než dřív, tak kvůli nim jsem zkusila další, nové druhy. Teď jen doufám, že stejně jako pečení je bude bavit pojídání - jinak díky naším nejedlíkům neobléknu žádné kalhoty.

Další články


Kam dál