Doufej v nejlepší, připravuj se na nejhorší

O závistivé princezně

22. července 2008 v 21:02 | Katie |  Bylo nebylo...
Kdysi dávno žila mocná čarodějka. V té době - ostatně stejně jako dnes - bylo na světě mnoho nepravostí. Lidé si záviděli, pomlouvali se, vyvyšovali se nad ostatní, byli líní. Čarodějce se to vůbec nelíbilo a tak se rozhodla, že se bude snažit svět zlepšit. Ale jak? Inu, začala trestat všechny, kdo byli závistiví, chamtiví, pyšní nebo líní. Doufala, že správný trest lidi napraví a většinou to tak bylo. Takový velký úkol by ale nezvládla sama a proto měla pomocníka - maličkého skřítka Všetečku, který lítal po světě a díval se, jak se lidí chovají. Měl náramně dobrý nos a všechny špatné vlastnosti dokázal hned vyčenichat.
Jednoho dne letěl skřítek Všetečka kolem úplně maličkého království, kde na zámku žila krásná princezna Sylvie. Přestože měla všechno, co si jen vzpomněla, byla závistivá a přála si pořád víc a víc. Chtěla mít všechno, co viděla u ostatních. To se ví, že skřítka Všetečku praštila její závistivost pořádně přes nos a tak se na princeznu letěl podívat zblízka. Princezna zrovna seděla v salonku a pozorovala svou sestru v nových šatech. "Já chci také nové šaty!" fňukala, i když před týdnem dostala ne jedny, ale hned troje překrásné šaty. "Ale no tak, Sylvie," těšila ji matka královna, "vždyť máš stále něco nového a pořád ti to není dost? Žádné nové šaty nedostaneš." Princezna se uraženě zvedla a šla trucovat do svého pokoje.
Všetečka hned letěl všechno povědět čarodějce. Když si ho vyslechla, zadívala se do svého čarodějného zrcadla. Zrcadlo jí ukázalo nejen princeznu, ale i její závistivé myšlenky. "No, děvenko, sama se vytrestáš tím, co si přeješ." řekla čarodějka, která už vymyslela, jak princeznu potrestá. "Všechno jí vezmeš?" zajímal se Všetečka. "Ne, naopak, dám jí úplně všechno, co si bude přát…" zasmála se čarodějka, natáhla ruku a zamumlala kouzelné zaříkávadlo.
Princezna seděla v křesle ve své ložnici a služebná jí právě nesla čaj. Bylo to moc hezké děvče a princezna, ačkoli byla sama krásná, si pomyslela: "Jak to, že služebné mohou být stejně hezké jako princezny? Co je to za spravedlnost? Chtěla bych být nejkrásnější na světě, tak krásná, až by všem přecházel zrak!" Služebná pokládala podnos s čajem na stolek, když se podívala na princeznu. Najednou vyjekla, zakryla si oči a upustila celý podnos na zem. "Co si to dovoluješ? Co to děláš?" osopila se na ni Sylvie. "Prosím za prominutí, princezno, ale něco se s vámi stalo, nemůžu se na vás podívat, bolí mě z toho oči." omlouvala se služebná. Princezna se podívala do zrcadla a hned se prudce otočila zpátky. Nemohla se na sebe podívat, přecházel jí z toho zrak! "Tatínku, maminko, kde jste kdo?" vyběhla princezna z pokoje. Všichni, co k ní přispěchali, aby zjistili, co se stalo, se od ní odvraceli, protože na ni nemohli koukat. "Zavolejte doktora, zaříkávače, kouzelníka,…kohokoliv, kdo mi může pomoct…" bědovala princezna.
Paní královna vyběhla ze salonku, v ruce ještě koláček od svačiny. "Co se děje, miláčku?" zeptala se Sylvie. Princezna se po mamince podívala a uviděla, jak drží ovocný koláček. Princezna Sylvie koláčky zbožňovala a tak se i přes své zděšení nad tím, co se jí stalo, neubránila závistivé myšlence: "Maminka jí koláč! A co já? Taky chci koláč! Chtěla bych tolik koláčků, až bych byla úplně přejedená." Jen si to pomyslela, chytila se za břicho. "Ajajaj", vzdychala, "co se to děje? Je mi, jako bych snědla celého slona!" Maminka královna zatím zjistila, že se na Sylvii nemůže dívat, jak jí z toho bolí oči a rychle volala svého muže.
Pan král vyšel z pracovny, kde právě proplácel účty. "Proč tolik povyku, děje se něco?" zajímal se. Princezna Sylvie se podívala po tatínkovi a uviděla jeho váček s penězi. "Ach, tatínek a ty jeho peníze! Vím, že je moc bohatý, ale já chci být ještě bohatší! Chci se topit v penězích!" pomyslela si, než se stačila zarazit. A náhle se kolem ní začaly hromadit peníze. Moře mincí, které jí zasypávaly kotníky, stoupaly ke kolenům, za chvíli už měla peníze k pasu a proudily další a další. Všichni na to zírali s otevřenou pusou, nikdo nevěděl, co se to děje. Princezna už měla peníze po ramena, už jí dosahovaly až k bradě a hrozilo, že se v nich utopí. "Co mám dělat? Pomozte mi někdo!" plakala vyděšená princezna. "Prosím, slibuji, že už nikdy nebudu nikomu nic závidět!" vykřikla Sylvie z posledních sil. Na to čarodějnice čekala. Natáhla ruku k zrcadlu, kterým se celou dobu na princeznu dívala a své kouzlo odvolala. Najednou byly peníze pryč. Ani břicho už princeznu nebolelo a vypadala jako obvykle. Všechno bylo zase jako dřív. Ale ne, kdepak, všechno ne. Závist se vytratila pryč a princezna už nikdy nikomu nic nezáviděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama