Doufej v nejlepší, připravuj se na nejhorší

Březen 2010

Album předků - babička a děda Fialovi

31. března 2010 v 10:53 | Katie |  Tvoření
Jsem asi zvědavá ženská, ale ze života mých předků mě velmi zajímají okolnosti, za kterých si nacházeli své protějšky.  Babičku už jsem bohužel neměla příležitost vyzpovídat, jak se s dědou dala dohromady a musím se tudíž spolehnout jen na dědovo chlapské podání jejich seznámení :-)

A co mi tedy děda vyprávěl?

Byl zamilovaný do sousedovic Marušky (příjmením shodou okolností také Fialové), která pak odešla do Bukovna jako vychovatelka. Děda za ní sice chodil, ale láska dlouho nevydržela - jednoho dne děda zjistil, že jeho vyvolenou mu přebral na zábavě někdo jiný. Kamarádi měli velkou péči o jeho zlomené srdce, a tak mu jeden z nich - Vlasta Houštecký dohodil babičku. Prý za ním pálí a je to moc milá holka... Děda se tedy jednoho dne roku 1941 vydal na koupaliště, kde se omladina scházela a kde při volejbalu přeskočily první jiskry. Děda babičku vyprovodil domů a začali spolu chodit :-) Když se pak Marie vrátila a chtěla se s dědou vidět, nechal ji stát přede dveřmi. Měl přece babičku.

Rodiče dědy z babičky moc nadšení nebyli, ji  pro změnu zrazovali kamarádi - a důvodem byl rozdílný původ. Děda pocházel z poměrně bohaté rodiny, ona byla chudá holka. No, zamilovaní na rodiče ani kamarády nedali, vzali se, a to po šesti letech chození - v roce 1947. Svatbu uspíšilo i to, že babička byla těhotná :-) Na fotkách to ale vidět není :-)

Jedna babiččina s družičkami:

babičkafialová3


A stránka se svatební fotkou novomanželů:

svatba fialovi1

I když fotka je nádherná, se stránkou až tak spokojená nejsem, je na můj vkus moc jednobarevná a moc červená. Bohužel (nebo bohudík?) už ani nevím, od jakého výrobce použité papíry jsou. Razítka v rohu jsou pěnová od Making Memories, dlouho jsem po nich toužila a nakonec je koupila při mém prvním samostatném nákupu v zahraničním webovém scrapobchodě. Kytička na papíře je ještě obtažená gliterovým lepidlem.  A proužek vpravo (okraj vyražen raznicí od Fiskars) zakrývá nepovedené šití :-) ale jak říká má moudrá kamarádka - pokud se ti něco nepovede, vydávej to za záměr - takže ten proužek jsem tam vlastně od začátku chtěla :-)

Děda mi dal i jednu babiččinu básničku, kterou mu poslala, snad ještě za svobodna. Nevím, jestli ji napsala sama, ale myslím, že ano.

"Obejmi tělo mé jak  břízy jasný peň
a se rtů vylíbej ta přání nesmělá
a potom, můj milý, dobře se rozpomeň
až spadne pramen Tvých vlasů mi do čela,
až v dlaních ukryji svých očí žal a strach,
že chvíle, jež přijde něžná jak ptačí dech,
zůstane, ulpí v nás jako prach ve škvírách
po dnech i po nocích, po zimách, po letech."

Album předků - Božena Fialová

31. března 2010 v 10:08 | Katie |  Tvoření
Moje čistecká babička byla zlatá. Pamatuju si, že zbožňovala nekonečné romantické seriály, pekla vynikající vdolky a buchty plněné tvarohem, mákem, šimlem nebo povidly. Byla hodná a přitom trvala na dodržování pravidel, nás vnoučata nerozmazlovala. Dokázala s každým po dobrém vyjít a u lidí byla velmi oblíbená.

Narodila se 15.11.1923 jako nemanželské dítě, její rodiče se vzali, když jí byl jeden rok a den. Ve vesnici patřila její rodina spíš k těm chudším, byla dcerou kočího a služebné. Nebyla jedináček, ale její mladší sestra Helenka zemřela v dětském věku a jiné sourozence neměla.

Zde je fotka, na které je babička jako dítě - má ten námořnický límec, je to to dítě stojící vpravo.

babičkafialová1


A ještě jedna fotka, babička jak mladé děvče:

babičkafialová2

Chodila do obecné školy, pak do měšťanky a nakonec 2 nebo 3 roky do rodinky, kde se naučila šít, takže poté nastoupila jako švadlena ke krejčímu Hovorkovi. Nebylo to ale její poslední zaměstnání, vyzkoušela si i práci asistentky (resp. zdravotní sestry) u lékaře ve Bělé pod Bezdězem a než se v roce 1947 vdala za mého dědu, pracovala ještě jako vedoucí a nákupčí závodní kuchyně bělských papíren. Po svatbě hospodařila s manželem a jeho rodiči, než přišel v roce 1953 vstup do družstva. V té době měla babička už dvě děti - prvorozenou dceru Marušku a syna Rudolfa.

V 60.letech si babička dodělávala maturitu na střední ekonomické škole v Hořovicích. Až do důchodového věku pak pracovala v JZD jako ekonomka. Ale ani pak nesložila ruce do klína - v důchodu pracovala jako vedoucí domu kultury v Čisté, zajišťovala program, jednala s agenturami herců i zpěváků a dařilo se jí zvát do naší malé vesnice opravdu hvězdy tehdejší doby. Ostatně organizátorský talent projevovala už předtím, když ještě za hlubokého socialismu zařizovala pro družstevníky zahraniční zájezdy a Čisťáci se tak mohli podívat třeba do Itálie, do Západního Německa nebo do Rakouska.

Když jsem se dědy ptala, jaká babička byla, odpověděl mi: Byla společenská, přátelská, nenafoukaná, ke všem milá, diplomatka, která uměla jednat s lidmi. Ráda si kupovala boty, ráda koukala na seriály a v mládí moc ráda četla. Nekoukala na korunu.

Děda také vzpomínal, jak jí na Kypru koupil látku na šaty. A přidal ještě historku - v době, kdy byla babička vedoucí závodní jídelny, vezli spolu s dědou hrnec zelí, havarovali a zelí skončilo babičce na hlavě.

Stránky, které jsem věnovala v albu babičce, jsou čtyři:

babičkafialováa

Na tého je babička jako mladá holka se svými rodiči a tetou (matčinou sestrou). Použila jsem papíry Fancy Pants, kytičky Prima, knoflíky a krajku z galanterie a pak také razítko od firmy Glitz Clear. S výsledkem jsem moc spokojená.

babičkafialováb

I na téhle stránce, věnované babiččinu dětství a mládí jsem použila papír Fancy Pants (ten druhý hnědý nevím, výrobce si nepamatuju), kytičky Prima, krajku, brads jsou moje oblíbené měděné od American Craft, tuším a ten jeden velký barevný je od Basic Grey. Pak razítka - již zmíněné puntíky od Glitz Clear a motýl od Inkadinkado. Toho jsem ještě ozdobila korunkou :-)

Na další stránce je babiččin portrét:

babičkafialovác

Použitý materiál viz výše, brads jsou tentonkát od Bo Bunny. Kytička je vlastnoruční výroba, dělaná k maratonské podmínce.

A nakonec ještě poslední stránka:

babičkafialovád

Papíry Fancy Pants, brads Bo Bunny, jinak naskenované sokolské průkazky a naskenovaná průkazka na autobus. Na té žákovské průkazce na autobus je ve skutečnosti stejná fotka, ale tato je normálně vyvolaná a nalepená na původní naskenovanou.

Babička zemřela  22.7.1994, po delším boji s rakovinou žaludku. Doteď nám všem chybí její milá povaha a vdolky, co se rozplývají na jazyku...

Album předků - Knížkovi

23. března 2010 v 11:36 | Katie
Babiččina maminka se jmenovala Růžena, rozená Zárubová. Podle dokladů (křestní listy, oddací listy, aj.) se mi podařilo zjistit, že se narodila 7.3.1902 a zemřela 30.10.1971 na cukrovku. Její maminka byla pravděpodobně nemanželské dítě, které se narodilo mamince za svobodna, protože jméno otce (prababiččina dědečka) se v dokladech nikde neuvádí. Rodina pocházela z Rovenska, odkud se pak přestěhovala do Čisté.

Prababička pracovala jako služebná, v šuplíku byla založená její čeledínská knížka, do které si později psala recepty na cukroví. I moje babička, její dcera, se narodila jako nemanželská ze vztahu s Rudolfem Knížkem, za kterého se později (16.11.1924) provdala a moje babička tak byla "legitimizována". Později prababička pracovala jako dělnice v Bělských papírnách. Se svým manželem měli ještě jedno dítě, dceru Helenku, která však zemřela ještě v dětském věku, pravděpodobně na cukrovku.

Tady je stránka s prababičkou - je hodně podobná babičce, jak si ji pamatuju:

knížková
Pod fotkami je ofocená čeledínská knížka, dále jsou použity kytičky Prima, krajky z galanterie, knoflíky.

Mého pradědečka Rudolfa Knížka si pamatuji, chodil k nám na návštěvu přes celou vesnici. Narodil se 9.4.1901 a zemřel 4.8.1983, tedy když mi bylo 8 let. Pracoval původně jako kočí V Bradlci, po válce pak jezdil v papírnách ve Bělé pod Bezdězem autem a prý i traktorem. Je zajímavé, že se znal s mých pradědou z maminčiny strany a to ještě před tím, než se moji rodiče seznámili. Měl rád psy.

Zde je stránka věnovaná mému pradědovi:

knížek
Je hodně podobná stránce s prababičkou, protože budou naproti sobě - jen papír není zelenočervený, ale zelenomodrý, víc chlapský.

Album předků - Fialovi

16. března 2010 v 20:59 | Katie |  Tvoření
Dnes přeskočím a namísto o babičce nebo dědovi Prusíkových, rodičích mé maminky, budu psát o předcích mého táty. Ono o babičce i dědovi je to už na dlouho, o nich už toho vím docela dost, takže zpracování dat o jejich životě bude trvat déle :-)

Můj táta pochází z malé vesničky Čistá u Mladé Boleslavi. Usadil se zde jeho dědeček, otec tátova táty. A ten sem přišel z Dymokur (okres Nymburk). (Je legrační, že můj kolega v práci pochází rovněž z Dymokur, ovšem on z rodiny nefalšovaného hraběte Czernina, zatímco moji předkové byli prostého původu).

Děd mého dědy Václav Fiala byl truhlářem, jako jeho otec (rovněž Václav). Děda mi vyprávěl, že jeho děda vyráběl mimo jiné i rámy oken na Turnovském vlakovém nádraží. Dědův tatínek už ovšem truhlařinu nedělal, měli s dědovou maminkou hospodářství - pole, les, krávy, prasata, drůbež a koně na práci, a k tomu k ruce čeledína a děvečku a kočího.

Dědův tatínek se narodil 11.10.1893 a pocházel z pěti sourozenců. Bratr Robert zemřel mladý, pravděpodobně na tuberkulózu, stejně tak jako sestra Božena. Druhá sestra Marie se dožila nejen dospělosti, ale i několika manželů a dětí. A bratr Karel... bratr Karel bojoval v 1.světové válce na ruské frontě. Přidal se k legionářům a zanedlouho poté padl v boji. Jeho rodčům přišel jen krátký lístek psaný tužkou, že je pohřben na levém břehu Volhy.

To byl on ve vojenském:

karel fiala
A zde je ten lístek:
zpráva


Dědův tatínek měl ostatně také namále. I on byl na ruské frontě a tam ho přejel kanon. Byl tak těžce zraněn, že ho dali zemřít do márnice. Naštěstí si jeden důstojník všiml, že úplně mrtvý ještě není a nechal ho ošetřit. Asi tušíte, jak to dopadlo, dědův tatínek přežil, vrátil se domů a zplodil syna, mého dědu. Jak málo asi stačilo a já bych nebyla na světě...


Můj praděda psal domů a některé z jeho lístků jsou ještě schované v šuplíku - tento je adresovaný švagrovi, manželovi sestry Marie:


pohled
V zápisech zastupitelstva obce Čistá jsem o dědovi našla pár zmínek, nebyl sice nijak politicky aktivní ani se nepodílel na chodu obce, ale je zde zmínka např. o tom, že zde v 30.letech dostal domovské právo. Po 2.světové válce dál hospodařil na svém hospodářství, než ho "dobrovolně" odevzdal družstvu. Pak ještě chvíli pracoval v zemědělství, ale brzy nato už odešel do důchodu. Zemřel 9.8.1970 na mozkovou příhodu.
Na jeho stránku jsem zpracovala jeho fotografii jako vojáka, kterou měl i na honitebním průkazu. Ten je oskenovaný vložen pod fotkou.

fiala
Jinak jsem použila papíry ze sady Hudson Valley (7 Gypsies), knoflíky a brads a hodinkové razítko od Inkadinkado, moje oblíbené a na tyto stránky jako dělané.
O prababičce toho moc nevím, Jmenovala se Marie Fialová - rozená Vávrová. Pocházela z Malého Ptýrova, její otec Josef Vávra zde dělal starostu a kromě toho měl hospodářství. Děda si vzpomíná, že choval včely. Zde je jeho stránka, udělaná dle sketche na fóru boitascrap.


vávra
Použila jsem papír Fancy Pants (konkrétněji si nepamatuju), Basic Grey a Rayher (aspoň myslím) a dozdobila knoflíky a stuhou z galanterie.
Dědova maminka měla dva sourozence - sestru Annu a bratra Josefa. Narodila se v roce 1893 a do kolektivizace s manželem hospodařili na svém, potom krátce pracovala v družstvu, ale začátkem 50.let zemřela.

fialová
Použila jsem stejné papíry jako u jejího manžela, tedy Hudson Valley od 7 Gypsies, a navíc kytičky hortenzie od Primy. Kompozice není moje, je to sketch z fóra Boitascrap.
A nakonec ještě jedna z mých nejoblíbenějších a myslím že i nejpovedenějších stránek tohoto alba - prababička s pradědou spolu:

fialovi
Stránka je dělaná jako lift stránky Kelly Goree, použité kytičky jsou jednak z raznice, jednak od Primy. A podkladový papír byl krémový, tak hezky se mi povedl ušpinit ťupkáním razítkovacím polštářkem Timeless sepia od Marvy Uchida.
...a vlastně to konec ještě není, ještě zde mám jednu stránku:

vávrová
Měla by na ní být dědova prababička, která se dožila 92 let. Vzhledem k tomu, že dle dědových vzpomínek bydlela v Ptýrově, zřejmě se jedná o maminku dědova dědy Vávry, ale to si budu muset přesněji nalézt v archivu, protože její jméno si děda už nepamatuje :-)

Album předků - Prusíkovi

12. března 2010 v 11:51 | Katie |  Tvoření

Děda Prusík pocházel z dobře zmapovaného rodu Prusíků. Jeden člen rozvětvené rodiny - Jaromír Prusík, čestný člen Československé historiografické společnosti, popsal rodovou historii a vypátral i všechny žijící příbuzné včetně těch v zahraničí, všechny příbuzné, kteří měli jednoho společného prapředka - Vojtěcha ze Sedlce (Plzeň-sever), který zemřel roku 1580. Bohužel se mi nepodařilo prozatím získat práci tohoto historika rodu, takže moje informace o dědových rodičích jsou dosti kusé.

Dědova maminka Jana se narodila 16.5.1988 v Bakově nad Jizerou v rodině měšťana, její otec Jiří Zikmund byl dokonce bakovským starostou.

Stránka s prababiččiným tatínkem:


Tuto stránku jsem dělala jako lift stránky od Esther 80, z galerie scrapbook.com.


Prababička měla dvě sestry a bratra, který žil v Rakousku. Provdala se za Oldřicha Prusíka (* 23.2.1893), který pocházel z Velvar a byl profesí knihař. Narodily se jim dvě děti - můj děda a jeho sestra Blanka. Z babiččina a tetina vyprávění vím, že moje prababička se s dědou rozvedla, protože pil a kabanil. A byl zřejmě na ženské. Prababička se živila se jako trafikantka a se svými sestrami se střídala v péči o svého bratra v zahraničí. Zemřela ještě před mým narozením, 16.6.1974.

Tady je její fotka, když jí bylo 18 let:


A takto jsem zpracovala stránku o ní:



Můj praděda byl asi vůbec expert, narukoval do 1.SV a prý zběhl a schovával se na hřbitově. Nevím, jestli je to pravda, ale tvrdila to babička :-) Po rozvodu žil s jednou paní a ke konci života měl velké zdravotní problémy, nemohl dýchat. Zemřel 5.9.1959.

Zde je jako voják (ještě před zběhnutím :-) ):



A zde je jeho stránka:


Stejně jako u stránky s prababičkou jsem použila papíry Hudson Valley od 7 Gypsies, Dew drops od Robinś nest, hortenzie od Primy, stuhu z galanterie a motýlkové razítko od Inkadinkado.

No a nakonec ještě stránka se svatební fotografií prababičky a pradědečka:


I tato stránka je lift, resp. hodně zjednodušená stránka od Kay Rogers.

Album předků - Růžena a Karel Činkovi

12. března 2010 v 0:38 | Katie |  Tvoření
Svou prababičku i pradědu Činkovi si velmi dobře pamatuju. Jak by také ne, když mě jako malou hodně často hlídali. Babička měla dlouhé prošedivělé vlasy stažené do drdůlku a chodila s hůlkou, děda pil teplé pivo, které si ohříval v kastůlku na uhlákových kamnech. Pamatuju si, jak to vypadalo u nich v domě i na zahradě, a to je co říct, protože ze svého dětství si pamatuju pramálo. Možná tedy spíše místa a lidi, než to, co se událo.

Praděda se narodil 27.5.1901 v rodině výměnkáře Josefa Činky, jeho maminka se jmenovala Anna Činková, rozená Hradiská. Pocházel z 11 sourozenců a byli prý tak chudí, že se chodili v zimě klouzat na led bosi. Pracoval jako tovární dělník ve Valše - papírnách v Bělé pod Bezdězem, v době krize ve 30.letech přišel o práci a rodina manželky mu nabídla, aby s nimi hospodařil. Tak se z něho stal rolník - po válce a kolektivizaci pracoval v JZD jako krmič a posléze jako hlídač. V dospělosti ho kopla kobyla do hlavy - měl rozbitou lebku resp. čelisti. Operovali ho na Kostečkově klinice v Praze a potom musel nosit helmu. Ve stáří pak utrpěl další vážný úraz - zlomeninu nohy, která mu špatně srostla, takže měl jednu nohu výrazně kratší. Zemřel 1.3.1985. Fotografii z jeho dětství nemám, jen několik z dospělosti.

A tady je stránka s dědou:

Je dělaná podle nějakého sketche, bohužel nevím přesně, od koho, asi od Becky Fleck. Modrý papír je z kolekce Vita Bella od Little Yellow Bicycle, ten s hnědými ornamenty je tuším od Melissy Frances.


Prababička byla naopak jedináček. Narodila se 18.8.1908 v rodině obchodníka Antonína Kysely, matka byla v domácnosti. Dle křestního listu se narodila z manželského lože a kaplan Josef Fukárek ji pokřtil jako Růženu Alžbětu Kyselovou. Po obecné a měšťanské škole studovala ještě dva roky školu obchodní. Babička měla od dětství zdravotní problémy - dysplasii kyčelního kloubu a v dospělosti pak prodělala rakovinu štítné žlázy. Operovali jí ve Vinohradské nemocnici v Praze, pak docházela na ozařování a dočasně kvůli tomu nemohla mluvit. Pracovala v Tibě v kanceláři a pak s manželem hospodařili na skromném hospodářství jejího děda Antonína Koliáše. Ani ji neminula po kolektivizaci práce v zemědělském družstvu. Zemřela necelý měsíc po svém manželovi, 30.3.1985. Mám moc ráda dvě prababiččiny fotografie z jejího dětství. Na jedné stojí u židle a tváří se nesmírně smutně. I na druhé, portrétní se tváří smutně, a na šatech má bílou růži.


Stránky s prababičkou jsem si udělala dvě:



Na obou jsem použila papíry od We Are Memory Keepers, kytičky z Baumaxu a stuhu z galanterie. Ptáčka na horní stránce jsem dostala od scrapkolegyně Iti, jen jsem si ho potiskla notovým razítkem. A červené (nalepovací) kamínky jsou z Preciosy, také dárek :-)


Mám také ráda svatební fotografii svých praprarodičů, takže jsem si dala záležet, aby na stránce vynikla.


Stránka je dělaná podle sketche z 52 weeks 52 sketches, použila jsem modrý papír Bella Vita od Little Yellow Bicycle a papír od Chatterbox, kytičky od Primy, stuhu z galanterie a knoflíky, z nichž většinu jsem našla v babiččině šití, včetně toho bílého na povlaky. Je to jedna z mých nejoblíbenějších stránek v tomto albu.

Mám ještě další fotografie babičky a dědy spolu, třeba tuhle, kterou plánuji dát mezi stránky:


Album předků - Anna Kyselová

10. března 2010 v 8:52 | Katie |  Tvoření
Stránku s fotkou, na které je můj praprapraděda s rodinou (bez starší dcery Marušky) jsem zpracovala podle sketche z francouzského fóra boitascrap, kam moc ráda chodím - většina jejich sketchů i stránek má pro mě pravý francouzský šmrnc a moc dobře se mi podle nich pracuje. Tentokrát to bylo trochu slabší, protože ač jsem si vybrala osvědčený sketch, který jsem si zpracovala už předtím do svatebního alba, použila jsem tentokrát jiné barvy a výsledná stránka mi přijde až moc ponurá. Ale co už.


Kromě podkladového papíru jsou tam už jen tři papíry ze sady Hudson Valley od 7 Gypsies, kapičky Dew drops od Robin´s nest a dvě hortenzie od firmy Prima.

Na řadu přišla moje praprababička Anna. Ta, co byla rozmazlená a na práci nesáhla. Podle babičky se s mým prapradědou rozešli ještě před tím, než musel do války (1.SV), kde padl. Ale před svatbou se jistě upřímně milovali, tedy aspoň pokud mohu soudit ze dvou či tří pohlednic, které jí on zaslal ještě jako svobodné slečně.
Myslím, že oba bydleli v téže vesnici, takže pohledy jí musel psát, když někam odjel - v tomto případě se jednalo o městěčko asi 15 km od Bítouchova :-)

I tento pohled bych chtěla do albumu nějak zakomponovat, zatím promýšlím jak. Asi na mezistránku, na které bude i něco málo z jejich života - to málo, co mi prozradila babička nebo co (snad) vypátrám v archivech nebo na matrice.

Asi už nikdy nezjistím, jak se tihle dva seznámilï, ale svou teorii mám - objevila jsem totiž fotografii, na které oba jsou zřejmě ještě za svobodna. Některé osoby na fotce drží hudební nástroje, takže to je asi fotka nějakého hudebního tělesa... A tak si myslím, že se prostě seznámili tam, přes hudbu. I když by to také mohlo být nějaké ochotnické divadlo... Babička neví, a v matrice takovéhle informace určitě nebudou. Jedině až mi z obce půjčí kroniku, momentálně ztracenou, pak snad zjistím víc.

Praprababička je ta dívka, sedící třetí zleva. A prapradědeček je ten nejšarmantnější chlap na fotce :-) ano, ten v poslední řadě uprostřed, tvář mu zdobí mužný knír :-)

Každopádně na svatební fotografii to oběma mým předkům moc sluší. Stránka, kterou jsem jim udělala, je tady:


Oproti některým jiným scrapařkám moc nezdobím a i když tento styl, nazývaný "vintage" je ideální na takové to opravdu velké zdobení, spoustu stužek, kytiček, vrstvení papírů, útržků, tak mě prostě vždy vyjde něco takového. Na mě tam je zdobení až moc, je to asi jedna z mých nejzdobnějších stránek, ale ve srovnání s američankami je to jen opravdu slabý odvar :-) Použila jsem čistě krémový podkladový papír, který jsem oinkoustovala a oťupkala barvou Timeless Sepia od Marvy uchida a orazítkovala mým oblíbeným hodinovým razítkem od Inkadinkado - fialkovou barvou od Colorbox (křídové kočičí oči). Použila jsem papíry DCVW - sadu Old World, krajku z galanterie, kapičky dew drops od Robin´s nest (barva šampaňská) a kytičky - část z Baumaxu, část od Primy. A to je vlastně všechno.

Na protistranu jsem zpracovala fotky praprababičky:


Doufám, že se mi na pc podaří separovat podpis, který byl na průkazkové fotce (ta větší :-) ) a že se mi ho podaří nějak nevtíravě umístit mezi stránky vedle jejího malého životopisu.

Album předků - Antonín Koliáš

9. března 2010 v 21:20 | Katie |  Tvoření
Jako první na řadu po titulní stránce přišel ten přísně se tvářící muž s plnovousem, můj praprapradědeček Antonín Koliáš.

a tady je ještě na jedné fotce:

měl by to být ten druhý pán zprava v dolní řadě :-)

Babička mi o něm řekla, že to byl vdovec, když si bral mou prapraprababičku a že měl z prvního manželství dceru Marii. Bylo to jako v té pohádce o Popelce - jeho dcera Maruška byla vytěžovaná prací, společná dcera Anna, moje praprababička, byla rozmazlovaná a opečovaná tak, že doma na nic nemusela sáhnout ... říkala babička :-) Podle starých dokladů byl tento můj předek železolitcem a podle babičky se každý den budil se zlatkou pod polštářem - to slyšela doma jako malá, děda zřejmě pobíral nějakou rentu, snad za zranění ve válce...

A takto jsem praprapředka zvěčnila na stránce:
Podkladový papír oinkoustovaný (zbožňuju to slovo :-) ) a poťupkaný barvou Timeless sepia od Marvy Uchida, doplněný o papíry a rámeček ze sady Hudson Valley od firmy 7 Gypsies, plus pružná krajková stuha z galanterie - horní ornament je rub on.

Album předků

9. března 2010 v 20:13 | Katie |  Tvoření
K babičce jezdíme často, každou neděli na oběd a někdy i v týdnu, když má Franta odpolední. Na jaře a v létě jsme tam skoro každý den, vždyť je to jen kousek od nás... Děti se vyřádí pobíháním po domě nebo po zahradě a já na ně nemusím tolik dohlížet. A mám čas přečíst si časopis, vyluštit si sudoku anebo... anebo přehrabovat se v jedné zaprášené krabici s pokladem.

Tím pokladem jsou staré rodinné fotografie. A pohledy. Nejstarší fotografie jsou tak staré, že lidé na nich jsou vidět dosti nezřetelně a navíc už ani babička neví, kdože to vlastně je. Pak tam jsou fotografie o něco mladší, stejně jako ty předchozí na pevných kartonových deskách. Postarší muž s vousy a přísným pohledem, tentýž muž obklopen manželkou a dcerou. Jeho dcera již jako novomanželka se svým chotěm... To je babiččin praděd s rodinou a ta novomanželka je samozřejmě babiččina babička, která se dožila i mého narození a já si na ni dokonce pamatuju, bydlela v zadním pokoji a měla tam, bůhvíproč, klece se žluťoučkými kuřátky, na která jsem se chodila dívat...
Na dalších fotkách jsou babiččini rodiče, jejich příbuzní a příbuzní příbuzných, babička s dědou a mamka, a mezi tím svatební oznámení a blahopřání a parte a kondolence. Jojo, je tam ukryt celý život mých předků a proto se jimi moc ráda probírám a otravuju babičku otázkami, kdo je tohle a kdo tamto. A mrzí mě, že ty fotografie tam jen tak leží a až tu babička nebude, nikdo už zřejmě nebude vědět ani jména těch, kteří se kdysi dívali do objektivu.

Myšlenka, že bych mohla vytvořit album s mými předky, ležícími do té doby v krabici v babiččině pokoji, se mi v hlavě usazovala velmi zvolna. Usazovala se a to někam hoodně dozadu, tam, kde na ni není moc vidět:-) Ale když jsem na scrapbook.cz uviděla nádherné stránky své scrapkamarádky Gabrety, která si začala vytvářet své rodinné album, najednou se tato myšlenka začala drát dopředu, klepala na mě a byla neodbytná. Říkala jsem si, že bych mohla taky začít... a čas ubíhal a ubíhal...až jsem se jednoho dne konečně rozhoupala.

Znovu jsem šla do krabice a za asistence babičky z ní vybrala fotografie svých přímých předků. K tomu stará vysvědčení a křestní listy, doklady o uzavření manželství, vše co jsem našla a mohlo by se hodit. Doma jsem zapnula skener a všechny úlovky si naskenovala. A pak jsem trávila čas retušováním muších hovínek a největších šmouh, upravováním velikosti fotografií a přemýšlením, jak bych to album co nejlépe udělala.

Nechala jsem vyvolat fotky. A dvě, které mě nejvíc oslovily, jsem si vystřihla a začala lepit. Titulní stránku alba předků, titulní stránku alba s názvem Dotyky minulosti....


Podkladový papír je oinkoustovaný a potisknutý razítkem od Inkadinkado, dozdoben papírem DCVW ze sady Old World a dalším papírem s motivem not. Dále jsem použila kytičky hortenzie z Baumaxu a krajkovou stuhu zakoupenou v galanterii. Ozubená kolečka jsou rozebraný budíkový strojek, na svou omluvu můžu napsat, že už dávno nefungoval :-)

Únorová challenge

9. března 2010 v 10:05 | Katie |  Tvoření
Na únor jsem měla překvapivě vymýšlet zadání challenge já. Hm, ale co převratného asi tak vymyslet, když na sklonku loňského roku jsem ze sebe při scrapmaratonu vyždímala téměř 42 podmínek? Celou noc jsem dumala a nakonec jsem se rozhodla - občas se zadávají i témata challenge, jako třeba dovolená, malý zázrak, místo které mám ráda,... tak proč nezadat také téma a to téma, co se nás týká nejvíce, tedy proč nezadat téma "JÁ".
A bylo to, holky měly vytvořit stránku o sobě, stránku, která by o nich něco vypovídala... Je pravdou, že zas tak převratné to téma není, protože si mezi sebou vyměňujeme stránky "Moje nej", které jsou také vlastně o nás, ale já jsem chtěla, aby se holky na své stránce trochu "odkopaly".

Na první stránku jsem nečekala ani dlouho, poslala ji Ekulka a stránka byla úžasná, měla nápad, vtip a bezchybné provedení. Druhá stránka nepřicházela a nepřicházela.... Ještě dva dny před uzávěrkou soutěže jsem měla asi jen 5 stránek a začala jsem panikařit, že budu mít historicky nejnižší účast. Ale naštěstí většina holek je na tom stejně jako já - stíhá vše na poslední chvíli :-) Takže nakonec se mi sešlo 15 nádherných stránek včetně tří stránek, jejichž autorky se soutěže zúčastnily poprvé. To bylo radosti!

Zbývalo jen půl hodiny do vyvěšení, takže jsem i já pomalu dokončila svou stránku - a protože jsem se na ní "odkopala" až hanba, musela jsem ji vyfotit ještě než jsem tam přidala text. Stránka tím bohužel dost utrpěla, ale nemůžu vědět, kdo všechno si třeba náhodou prohlíží scrapbook galerii, že, takže jsem kvalitu stránky oželela a radši si zachovala soukromí :-)

Moje stránka bez textu vypadá takto:


Použila jsem své oblíbené inkoustování barvou Timeless Sepia od Marvy Uchida, které cpu v podstatě na každou "vintage" stránku, dál jsem sáhla do krabice s razítky a vyřádila se s hodinami (od Maya Road a Inkadinkado), na stránku padl i číselník ze starého rozebraného budíku a pár ozubených koleček z téhož zdroje, kapičky Dew drops od Robin´s nest a kytičky hortenzie od Primy Marketing. Pak už jen malý proužek papíru Fancy Pants a papíru Rayher, který jsem zastřihla nůžkami od Fiskars a proděravěla děrovačkou téže firmy.

A o čem pojednává zde neviditelný journaling, neboli komentář? No je samozřejmě o mě, o tom, jaká jsem byla v 18 letech (to je ta první fotka, maturitní) a co jsem prožívala o 10 let později, když mi bylo 28 let (to je ta druhá, těhotenská fotka). Je umístěn přes celou 1/4 stránky, do levého horního rohu.

A po vyvěšení všech zúčastněných stránek už jsem jen psala a sčítala body. To je velká odpovědnost, takže jsem se s matematikou potýkala několikrát, než jsem se ujistila, že body mám zapsané opravdu správně a dokonce že jsem je i správně sečetla. Ono i v počtech 1+1+2+3 se dá udělat chyba, aspoň já toho schopná jsem.

První místo si vydobyla se svou stránkou už zmíněná Ekulka, druhá skončila nádherná stránka od Píďalky a na třetí místo se nakonec propasovala Aktijka, o jeden bod za ní skončila Gabreta. Je mi vždy líto, že na některé stránky se nedostane, protože všechny jsou svým způsobem krásné, ale to se nedá nic dělat. To je prostě soutěž a hra, a někdo musí vyhrát a někdo musí zůstat na dalších místech.

Takže jsem včera předala žezlo Ekulce a už se těším, co si na nás vymyslí ona.

Lednová challenge

9. března 2010 v 9:13 | Katie |  Tvoření
Lednovou challenge vyhlašovala Aktijka a podmínka byla dost zajímavá - obdivuju, že dokázala vymyslet zase něco nového, protože challenge probíhá v našem českém scrapsvětě už dva roky a vymýšlet stále nové neotřelé podmínky dá podle mě docela fušku. Aktijka tedy vymyslela, že na stránce má být nějaký obrazec z fotek - ne obyčejný geometrický tvar jako je kruh nebo čtverec, ale něco složitějšího.
Ač obvykle nedělám do challenge stránky podle cizí předlohy a snažím se vymyslet vlastní kompozici, tentokrát jsem měla hned jasno, jakou stránku udělám. Před časem jsem si uložila ze zahraničních stránek tuto kytaru:

... je od scrapařky jménem Jakey, tedy aspoň doufám, protože jsem si to zase uložila nějak špatně a ani netuším, na jaké galerii jsem ji našla :-(


Napsat, že tato stránka mi byla inspirací, to bych lhala - prostě jsem ji sprostě okopírovala :-)

Má stránka vypadá takto:
Největší práci mi dalo vybrat a poskládat fotky, vystřihnout je do kytary už šlo překvapivě snadno. Pak jsem už jen obtáhla tvar, který jsem ještě prošila na protestujícím stroji (jak by neprotestoval, když jsem měla špatně vloženou spodní nit, že), přidala kreslené šití proložené názvy některých písniček a asi týden mi trvalo, než jsem vyndala šikovnou řezací mašinku silhouette a vyřezala na ní nadpis COUNTRY. Pak přišla na řadu má oblíbená a hojně používaná bublinková fólie, která z prázdné stránky udělala stránku zaplněnou. Poslat a hotovo....

A protože holkám se tahle stránka líbila, vyšla na mě v únoru ta čest, vyhlašovat novou challenge.