Doufej v nejlepší, připravuj se na nejhorší

Album předků

9. března 2010 v 20:13 | Katie |  Tvoření
K babičce jezdíme často, každou neděli na oběd a někdy i v týdnu, když má Franta odpolední. Na jaře a v létě jsme tam skoro každý den, vždyť je to jen kousek od nás... Děti se vyřádí pobíháním po domě nebo po zahradě a já na ně nemusím tolik dohlížet. A mám čas přečíst si časopis, vyluštit si sudoku anebo... anebo přehrabovat se v jedné zaprášené krabici s pokladem.

Tím pokladem jsou staré rodinné fotografie. A pohledy. Nejstarší fotografie jsou tak staré, že lidé na nich jsou vidět dosti nezřetelně a navíc už ani babička neví, kdože to vlastně je. Pak tam jsou fotografie o něco mladší, stejně jako ty předchozí na pevných kartonových deskách. Postarší muž s vousy a přísným pohledem, tentýž muž obklopen manželkou a dcerou. Jeho dcera již jako novomanželka se svým chotěm... To je babiččin praděd s rodinou a ta novomanželka je samozřejmě babiččina babička, která se dožila i mého narození a já si na ni dokonce pamatuju, bydlela v zadním pokoji a měla tam, bůhvíproč, klece se žluťoučkými kuřátky, na která jsem se chodila dívat...
Na dalších fotkách jsou babiččini rodiče, jejich příbuzní a příbuzní příbuzných, babička s dědou a mamka, a mezi tím svatební oznámení a blahopřání a parte a kondolence. Jojo, je tam ukryt celý život mých předků a proto se jimi moc ráda probírám a otravuju babičku otázkami, kdo je tohle a kdo tamto. A mrzí mě, že ty fotografie tam jen tak leží a až tu babička nebude, nikdo už zřejmě nebude vědět ani jména těch, kteří se kdysi dívali do objektivu.

Myšlenka, že bych mohla vytvořit album s mými předky, ležícími do té doby v krabici v babiččině pokoji, se mi v hlavě usazovala velmi zvolna. Usazovala se a to někam hoodně dozadu, tam, kde na ni není moc vidět:-) Ale když jsem na scrapbook.cz uviděla nádherné stránky své scrapkamarádky Gabrety, která si začala vytvářet své rodinné album, najednou se tato myšlenka začala drát dopředu, klepala na mě a byla neodbytná. Říkala jsem si, že bych mohla taky začít... a čas ubíhal a ubíhal...až jsem se jednoho dne konečně rozhoupala.

Znovu jsem šla do krabice a za asistence babičky z ní vybrala fotografie svých přímých předků. K tomu stará vysvědčení a křestní listy, doklady o uzavření manželství, vše co jsem našla a mohlo by se hodit. Doma jsem zapnula skener a všechny úlovky si naskenovala. A pak jsem trávila čas retušováním muších hovínek a největších šmouh, upravováním velikosti fotografií a přemýšlením, jak bych to album co nejlépe udělala.

Nechala jsem vyvolat fotky. A dvě, které mě nejvíc oslovily, jsem si vystřihla a začala lepit. Titulní stránku alba předků, titulní stránku alba s názvem Dotyky minulosti....


Podkladový papír je oinkoustovaný a potisknutý razítkem od Inkadinkado, dozdoben papírem DCVW ze sady Old World a dalším papírem s motivem not. Dále jsem použila kytičky hortenzie z Baumaxu a krajkovou stuhu zakoupenou v galanterii. Ozubená kolečka jsou rozebraný budíkový strojek, na svou omluvu můžu napsat, že už dávno nefungoval :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama