Doufej v nejlepší, připravuj se na nejhorší

Květen 2010

Moje cesta ke scrapbooku I.

21. května 2010 v 16:45 | Katie |  Tvoření
Ještě než se mi narodilo první dítě, dcera Lucinka, koukala jsem obdivně na knížky-deníčky, kam se měly lepit fotografie a zapisovat důležité události ze života malého človíčka. Koupila jsem si jednu takovou, od australské fotografky Anne Geddes a těšila se, jak si v ní zdokumentuju všechny velké okamžiky naší dcery.

Brzy jsem ale narazila na několik problémů - za prvé, když se do knihy lepily fotografie, za chvíi nešla téměř zavřít. Za druhé - obyčejná propiska na leské papíry nepsala, mazala se, ale když jsem psala lihovým popisovačem, zanechával nehezké otisky na protistraně. Za třetí - i když kniha byla krásně zpracovaná, brzy mi přestal stačit prostor vymezený jak pro fotografie, tak pro popisky. A tak jsem si lámala hlavu, co s tím udělat.

Líbil se mi nápad Moniky Brýdové, dělat si takové album zkřížené s deníkem, a to na papíry A4, které se vkládají do šanonu. Ale v té době jsem měla spoustu jiných starostí a zájmů - zkoušela jsem malovat na hedvábí, na sklo, řešila jsem stěhování do většího bytu a později i nástup do práce a mamčinu nemoc. Na výrobu deníkového alba mi nezbýval čas a neměla jsem na to, koneckonců, ani myšlenky.

O scrapbooku jsem v té době měla hodně matné povědomí, jednou jsem náhodou zabloudila na tehdy asi jediné české stránky této zálibě věnované, na scrapbook.cz,  a vůbec jsem nechápala, jaké zboží se nabízí v obdchůdku, ani o čem se to diskutuje ve fóru nebo pod obrázky v galerii. Ale říkala jsem si, že to někdy musím prozkoumat blíž :-), jestli bych se neinspirovala, až budu dělat ten fotodeník.

Narodil se mi Honzík a když jsem čekala třetí mimi, Matýska, konečně nazrál čas. Znovu jsem si našla stránky o scrapbooku a ponořila se do "studia". A žasla jsem a opět nechápala - tentokrát to, jak se taková stránka tvoří. Moc jsem si to chtěla vyzkoušet, ale pořád jsem se bála do toho jít, nevěděla jsem, co přesně dělat, abych takovou stránku vytvořila taky?

Nakonec jsem udělala megaobjednávku u Scrappy (první z mnoha:-) ) a hned jak dorazila, sedla jsem si a začala tvořit.  Mým cílem bylo udělat album pro Lucinku, Honzíka a až se narodí, i pro třetí mrně.

Moje první stránka:

lucinka
Dnes vidím, že není nic moc, vlastně je zralá na předělání :-), ale tehdy jsem byla naprosto unešená a nadšená, vystavila jsem ji hned v galerii a když se pod ní objevilo pár pochvalných komentářů, neuvěřitelně mě to nakoplo k další tvorbě. Na řadu přišla titulní stránka do alba Honzíčkovi:

Honzík

A pak hned stránky, které měly být v albu první - ultrazvukové snímky a fotky, když byly ještě děti v bříšku.

v bříšku

u maminky

Téměř stejné stránky jsem udělala Lucce i Honzíčkovi, lišily se jen barvou razítek - pro Lucinku červené a růžové, pro Honzíčka zelené a modré (které ale na žlutém podkladu taky zezelenaly :-) )

Velkou fotku jsem udělala jako kapsu na text. A rozpracované jsem měla další stránky, tentokrát stromy života.

strom života

Opět jen s nepatrnými odchylkami - pro Lucku byly na stromě růžové květy, pro Honzíčka jablka a pro Matýska, když jsem dodělávala jeho strom, žaludy.

Tohle byly moje úplné scrapzačátky, tyhle stránky, a i když jsem už dnes někde jinde (tedy aspoň doufám :-) ) mám je pořád ráda a v albech je nechám, připomínají mi, že každý nějak začíná a že začátky nejsou nikdy perfektní, že člověk se musí hodně učit, aby se vypracoval a možná, že to z nich pochopí i moje děti, až si jednou budou alba prohlížet.

Vzpomínky na Čínu a dubnová challenge

14. května 2010 v 14:52 | Katie |  Tvoření
Challenge vyhlášená Melinou na měsíc duben mě přiměla hledat ve starých fotkách. Zadání totiž znělo komplementární barvy a visačka. S visačkou jsem si nejdřív hlavu nelámala, jako prioritu jsem si stanovila vybrat fotku, ke které by se hodily nějaké komplementární barvy. Mým favoritem byla kombinace tyrkysová - oranžová, přemýšlela jsem i o tmavě modré se žlutou. Ale bohužel, fotky, které by se k těmto barvám hodily, jsem nemohla najít. Vlezla jsem tedy do svých starých fotek černobílých, ale když jsem přemýšlela nad jejich zpracováním, zase jsem si nevěděla rady s visačkou.

Pak mě napadlo projít si fotky z Číny 2005. A hned jsem měla jasno. Nádherné fotky z rýžových teras v Longshengu, kde se déš't střídal s jasnou slunečnou oblohou a kde jsem ochutnala to nejlepší jídlo, které jsem kdy v životě jedla (bambus se slaninou), byly pro dubnovou podmínku jako stvořené. Dlouhovlasé ženy z minority Yao měly tmavě růžové šaty, které tvořily okouzlující kontrast s okolní zelení. Moje komplementární barvy - malinová se světle zelenou. Vytáhla jsem jednu nejpovedenější fotku z alba a jala se tvořit. Do uzávěrky challenge zbýval, tuším, jeden den :-)

Ze složky papírů jsem vybrala několik v podobných barvách, následně jich většinu zase vyřadila a ponechala jen jeden světle zelený Basic Grey ze sady Lemonade, jeden zelený vzorovaný z téže sady (velikost 15x15), jeden malinový Fancy Pants (Aged Florals) a jeden růžový puntíkovaný od téhož výrobce, ale ze zimní sady Frosted. Chvíli jsem je posunovala po papíře, pak do nich zakousla nůžky a za chvíli byl základ hotový. Nejvíc práce mi dala visačka, nakonec jsem prostě místo obdélníku sestřihla nejmenší papír do tvaru visačky a udělala v ní dírku. Když už jsem měla vše nalepené, říkala jsem si, že tu visačku bych mohla trochu zvýraznit, jako že to opravdu je visačka a tak jsem ji ještě doplnila stužkou, přičemž jsem ji musela částečně odlepit a znovu důkladně přilepit, aby neodstávala. Dozdobila jsem kytičkami Prima, knoflíky Basic Grey a brads. Po prvním vyfocení jsem ještě dolů pod fotku přidala páseček papíru Basic Grey ze sady Lemonade (ten tmavě malinový vzorovaný).

ryzove terasy

Výsledek se mi docela líbil, ale jen docela, kompozice mi přišla taková dost sevřená, bez rozletu. Tak jsem ještě oinkoustovala uhlově, zeleně a malinově okraje stránky - trochu to pomohlo, ale dojem ze stránky mám stále takový, že je "neotevřená". Nicméně práce na téhle stránce mě moc těšila, nejen že jsem vypnula a nemyslela na každodenní stres, ale také si znovu připomněla krásná exotická místa, která jsem v Číně navštívila.

Protože mám fotek s dlouhovlasými ženami ještě víc, plánuji k této udělat v budoucnu :-) ještě minimálně protistranu s nadpisem a journalingem, v němž by bylo vysvětleno, že v souladu s tradicí si tyto ženy stříhají vlasy jen jednou za celý svůj život, a to když se z dívky mění v ženu.

...Po  vyvěšení soutěžních stránek jsem zjistla, že s visačkou nás mělo problém vícero, některé na ni úplně zapomněly :-) Stránky ale byly krásné, opět bylo dost těžké vybrat jen tři a těm dát hlas. Naděje na nějaké umístění jsem si nedělala, o to větší překvapení a radost jsem měla z 2.místa, o které se dělím se Šárkou - mimochodem pro její stránku jsem hlasovala jako pro vítěznou :-)

No a už si tužím svaly na další stránku do květnové challenge, tentokrát papíry nebudou ani Basic Grey, ani Fancy Pants, protože vítězka DIanka nám povolila v podstatě jen nescrapbookové materiály, abychom si připomněly své začátky :-)

Diktát a postupný diktát

7. května 2010 v 14:55 | Katie |  Tvoření
Na scrapbook.cz se stále něco děje. Když odhlédnu od celoroční týmové soutěže, pravidelnými akcemi je měsíční challenge, diktát a od ledna také sketch. Kromě toho se nepravidelně vyhlašuje i nějaká jiná akcička, naposledy postupný diktát, který si vzala na starosti Keta.

Co se týká diktátů, mám je ráda a musím se pochlubit, že úplně první diktát jsem iniciovala a zadávala já a to před dvěma lety. Účast nebyla příliš velká, holky nevěděly, jak do toho, ale diktát se ujal a momentálně už probíhá 25.kolo (kdy zadávání shodou okolností vyšlo také na mě).  Předlohou k historicky prvnímu diktátu byla tato stránka od Patty Lennon:

originál

Já jsem de facto dělala lift, nikoli diktát, protože jsem předem věděla, jak originál vypadá. Moje stránka:

školka


I s mou stránkou bylo stránek dle tohoto diktátu celkem osm. K prohlédnutí jsou zde: http://scrapbook.cz/galerie/thumbnails.php?album=389

Po mě zadávala diktát tuším Aktijka, která poslala svou stránku jako první.

Ze začátku jsem se snažila si zadání diktátu kreslit, ale záhy jsem přešla k tomu, že si diktátovou stránku místo kreslení sestavím na pc, v programu Microsoft powerpoint.  Má to obrovské výhody - rozměry papírů i jejich umístění na podkladu lze zadat přesně, můžu si volit jaké chci barvy a i je dodatečně měnit, můžu si do schématu vložit i fotku, kterou zamýšlím zpracovat a podle ní si  upravit detaily.  Pravda, když je třeba v zadání vlnovka nebo obloučky, tak to mi pc neudělá, ale stejně si celý vyhotovený diktát vytisknu a dopisuju si ručně rozměry a vzdálenosti, popř. si zakreslím nepravidelné tvary, třeba i ty vlnovky, šití apod. Takhle vypadal poslední nákres, jedná se o diktát, který zadávala Ola:

diktát

Udělala jsem podle něho hned dvě stránky, protože tou první jsem se dost odchýlila od zadání:

kolo

S touhle stránkou jsem moc spokojená, vyhovovaly mi papíry (oranžový je Basic Grey, zelený Fancy Pants) i  vyznění stránky, kolo jsem sama dělala z papíru a drátku. Značky jsem si našla na internetu a vytiskla na tvrdší papír, jen jsem k nim ještě dodělala držáky.

No a druhá stránka je tato:

pohár

Fialovou moc nemusím a navíc jsem dost bojovala s výběrem fotek, ale ve finále jsem taky docela spokojená. Podkladová čtvrtka je DCWV, mírně ošmirglovaná, puntíkovaný papír je téže značky.

Z toho, co už jsem napsala, je jasné, že diktát je vlastně tvorba stránky podle písemného zadání, které může vypadat třeba takto - připravíme si jednu fotku 10x15 na výšku, podkladový papír, vzorovaný papír A o velikosti ..., jednobarevný papír B o velikosti..., stuhu v délce..., papír A umístíme x cm od pravého horního okraje a y cm od levého okraje,......blablabla atd atd.

Postupný diktát

Oproti diktátu, kdy je dopředu známo celé zadání, u postupného diktátu se každý den zveřejní jen část postupu a jen tato část by se měla udělat, dopředu se tedy neví, jak by měla celá stránka vypadat.

Postupný diktát poprvé zadávala Gabreta a já si podle jejího popisu udělala titulní stránku do svatebního alba.

Bez mučení se přiznám, že ze čtyř postupných diktátů, které se již uskutečnily, jsem absolvovala jen tři a všechny jsem dělala ne postupně, ale najednou, prostě jsem počkala na konec zadání a pak stránku udělala. I na srazu v Havlíčkově Brodě, kde jsem postupný diktát dělaly "naživo" jsem oproti svému zvyku nic nelepila a až když jsem věděla celé zadání, začala jsem lepit.

Tentokrát jsem se ale rozhodla, že budu postupovat opravdu tak, jak se má. Dlouho jsem nevěděla, jakou fotku mám zpracovávat, protože pokyn zněl jedna fotka na výšku s tím, že na stránce bude jen nadpis, nikoli journaling - a když už jsem našla pouze jednu stránku, kterou bych na stránku dala, zase jsem k tomu nějaký textík potřebovala, takže nakonec po dlouhém uvažování padla moje volba  na nepříliš povedenou fotku z vánoc 2008. Nechala jsem si ji vyvolat černobíle, protože barevná by se použít nedala vůbec. A hned jsem si řekla, že bych si k ní mohla udělat i protistranu ze stejně nepovedených vánočních fotek z téhož roku :-)

Stránka dle postupného diktátu:



vanoce2

Protistrana:

vanoce1


A obě stránky najednou:

vanoce

Barvy na všech fotkách jsou zkreslené, není to ani jasně červená, ani nafialovělá, ale něco mezi tím. Vzorované papíry jsou Basic Grey, ze sady Eskomi kisses.

Originál, který Keta vybrala, je od francouzské scrapařky Genmanou a spolu s ostatními stránkami, které holky podle něho vytvořily, jsou k prohlédnutí zde: