Doufej v nejlepší, připravuj se na nejhorší

Moje cesta ke scrapbooku I.

21. května 2010 v 16:45 | Katie |  Tvoření
Ještě než se mi narodilo první dítě, dcera Lucinka, koukala jsem obdivně na knížky-deníčky, kam se měly lepit fotografie a zapisovat důležité události ze života malého človíčka. Koupila jsem si jednu takovou, od australské fotografky Anne Geddes a těšila se, jak si v ní zdokumentuju všechny velké okamžiky naší dcery.

Brzy jsem ale narazila na několik problémů - za prvé, když se do knihy lepily fotografie, za chvíi nešla téměř zavřít. Za druhé - obyčejná propiska na leské papíry nepsala, mazala se, ale když jsem psala lihovým popisovačem, zanechával nehezké otisky na protistraně. Za třetí - i když kniha byla krásně zpracovaná, brzy mi přestal stačit prostor vymezený jak pro fotografie, tak pro popisky. A tak jsem si lámala hlavu, co s tím udělat.

Líbil se mi nápad Moniky Brýdové, dělat si takové album zkřížené s deníkem, a to na papíry A4, které se vkládají do šanonu. Ale v té době jsem měla spoustu jiných starostí a zájmů - zkoušela jsem malovat na hedvábí, na sklo, řešila jsem stěhování do většího bytu a později i nástup do práce a mamčinu nemoc. Na výrobu deníkového alba mi nezbýval čas a neměla jsem na to, koneckonců, ani myšlenky.

O scrapbooku jsem v té době měla hodně matné povědomí, jednou jsem náhodou zabloudila na tehdy asi jediné české stránky této zálibě věnované, na scrapbook.cz,  a vůbec jsem nechápala, jaké zboží se nabízí v obdchůdku, ani o čem se to diskutuje ve fóru nebo pod obrázky v galerii. Ale říkala jsem si, že to někdy musím prozkoumat blíž :-), jestli bych se neinspirovala, až budu dělat ten fotodeník.

Narodil se mi Honzík a když jsem čekala třetí mimi, Matýska, konečně nazrál čas. Znovu jsem si našla stránky o scrapbooku a ponořila se do "studia". A žasla jsem a opět nechápala - tentokrát to, jak se taková stránka tvoří. Moc jsem si to chtěla vyzkoušet, ale pořád jsem se bála do toho jít, nevěděla jsem, co přesně dělat, abych takovou stránku vytvořila taky?

Nakonec jsem udělala megaobjednávku u Scrappy (první z mnoha:-) ) a hned jak dorazila, sedla jsem si a začala tvořit.  Mým cílem bylo udělat album pro Lucinku, Honzíka a až se narodí, i pro třetí mrně.

Moje první stránka:

lucinka
Dnes vidím, že není nic moc, vlastně je zralá na předělání :-), ale tehdy jsem byla naprosto unešená a nadšená, vystavila jsem ji hned v galerii a když se pod ní objevilo pár pochvalných komentářů, neuvěřitelně mě to nakoplo k další tvorbě. Na řadu přišla titulní stránka do alba Honzíčkovi:

Honzík

A pak hned stránky, které měly být v albu první - ultrazvukové snímky a fotky, když byly ještě děti v bříšku.

v bříšku

u maminky

Téměř stejné stránky jsem udělala Lucce i Honzíčkovi, lišily se jen barvou razítek - pro Lucinku červené a růžové, pro Honzíčka zelené a modré (které ale na žlutém podkladu taky zezelenaly :-) )

Velkou fotku jsem udělala jako kapsu na text. A rozpracované jsem měla další stránky, tentokrát stromy života.

strom života

Opět jen s nepatrnými odchylkami - pro Lucku byly na stromě růžové květy, pro Honzíčka jablka a pro Matýska, když jsem dodělávala jeho strom, žaludy.

Tohle byly moje úplné scrapzačátky, tyhle stránky, a i když jsem už dnes někde jinde (tedy aspoň doufám :-) ) mám je pořád ráda a v albech je nechám, připomínají mi, že každý nějak začíná a že začátky nejsou nikdy perfektní, že člověk se musí hodně učit, aby se vypracoval a možná, že to z nich pochopí i moje děti, až si jednou budou alba prohlížet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabreta Gabreta | Web | 21. května 2010 v 17:42 | Reagovat

No tedy, Katy, to jsou hezké stránky. Já myslím, že svoje první bych radši ani neukazovala...byla jsem scrapbookem tak nadšená, že jsem nic nestudova a nic nezkoumala, prostě se do toho vrhla hlava nehlava, jen s materiálem co byl doma, nic scrapbookového. No ale zase to nadšení je tam vidět, byť je to velmi neumělé :-)) Jsem tedy hoooodně někde jinde! Ale jak píšeš, každý nějak začínal, důležité je, že děláme pokroky:-)

2 KETA KETA | Web | 25. května 2010 v 21:08 | Reagovat

moje první vypadala katie hoooodně podobně. ;-) naprosto tě chápu. ve všem ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama