Doufej v nejlepší, připravuj se na nejhorší

Leden 2011

Učím se péct

17. ledna 2011 v 19:41 | Katie |  Tvoření
Na sladké jsem nikdy nebyla. Dorty jsem od mala odmítala jíst, šlehačka mi nic neříkala, ve jménech zákusků jsem tápala natolik, že jsem nerozeznala indiána od špičky a větrník od věnečku. Pohled na kremroli ve mě vyvolával (a vyvolává dodnes) nevolnost. Na milost jsem brala jen koláče a buchty made in maminka nebo babička. Ale musely být bez krému. Není tedy asi divu, že s takovým přístupem k moučníkům jsem se ani nikdy nepokusila je vyrobit.

Moje dosavadní pečení se omezilo na jeden pokus o upečení Frankfurtského věnce podle kuchařky u příležitosti mého odchodu z prvního zaměstnání (nepovedené těsto se mé mamince naštěstí podařilo napravit fénem) a pak na pár buchet (jogurtovník, makovník, vídeňský dort) upečených z koupeného polotovaru.

Ale! Nevím už jak a kdy, jsem narazila na stránky určené vášnivým pekařkám - cukrářkám, které se na nich kromě jiného chlubí svými nádhernými výtvory. Když jsem viděla dort - závoďák Mc Queen, dort - dinosaura nebo dort s celou zoologickou zahradou, nevěřila jsem vlastním očím a zatoužila jsem něco takového taky zkusit. Nešlo mi tedy ani tak o vnitřek, jako o vnějšek. 

Napoprvé jsem se moc neodvázala, na dort upečený z koupeného připraveného prášku (vídeňský dort) jsem prostě jen napatlala čokoládovou polevu a z koupeného marcipánu jsem vymodelovala pavouka. Krémem jsem se nezdržovala, dovnitř jsem jen mázla marmeládu.  Byl to dort k Lucinčiným 5.narozeninám na téma Možná přijde i kouzelník, a k tématu kouzelníci a čarodějové pavouci patří.

oslva5b

I další dort jsem vyrobila společně s Vitanou. Tentokrát jsem se pustila do odvážnějšího projektu, do projektu Spiderman. Na již zmíněných dortových stránkách jsem si našla několik spidermanovských dortů a podle nich tvořila ten svůj.  Korpus byl bez problémů, starý známý vídeňák, ovšem s potahovací hmotou už to tak jednoduché nebylo. Po prostudování několika receptů a doporučení jsem se rozhodla pro výrobu hmoty z bonbonů marshmallow. Naštěstí jsem prozřela brzy a hmotu vyhodila dřív, než jsem ulepila celou kuchyň. Tahle to odnesla jen miska, vařečka, moje ruce a část linky. Náhradním řešením byla hmota ze salka, která se kupodivu nakonec povedla a já tak mohla krátce po půlnoci dokončit své dílo.

spiderman

Sebekriticky musím říct, že s výsledkem jsem nebyla moc spokojená, ale Honzík, který slavil své 3.narozeniny byl nadšený a ostatní ten lepkavý potah dortu taky nějak skousli :-)

Na víc jak rok a půl jsem si dala s pečením pauzu, ale když se blížila Lucinčina oslava 7.narozenin, odhodlala jsem se znovu k činu. Objednala jsem si profesionální potahovku White Icing (barvy jsem měla ještě od spidermana) a jala se listovat dortovou inspirací. Do oka mi padl dort - beruška. Protože jsem se styděla dělat korpus zase z kupované krabice, svěřila jsem se asi 14 dní před oslavou své kamarádce a její kamarádka mi dala recept na těsto, které se prý vždycky povede. To bylo to povzbuzení, které jsem potřebovala! Když jsem pak při brouzdání recepty na krém objevila zázrak jménem hrk hrk krém, měla jsem úplně vyhráno. Těsto se za odborného dohledu mé babičky opravdu povedlo a to obě jeho barevné verze. Na výrobu hrk hrk krému koukala babička jako jelen (ostatně jeho cca pětiminutová příprava řišla jako sci-fi i mě), nicméně výsledek byl výtečný a chutnal dokonce i mě, zarputilé antikrémařce. Nejdelší dobu mi tak nakonec zabralo barvení potahovky (červená stále nechtěla být červenou a černá se rozhodla zelenat) a samo vytváření konečné podoby dortíku. Beruška je v podstatě kopií dortu, který jsem našla na stránkách Dorty od mamy, jen trochu zjednodušená.

beruška

Mile mě překvapilo, že pozvaní nezasvěcení se mě ptali, kde jsem ten krásný dort objednávala a pak jsem se skoro rozplynula, když chválu vizuelního dojmu z dortu vystřídala i chvála dortu z hlediska chuti.

Začala jsem si brousit zuby na další dort, dinosaura. A protože Matýsek za nějaké dva měsíce slavil 3.narozeniny, chopila jsem se příležitosti. Co se týká korpusu, zůstala jsem u těsta, co se vždycky povede, krém jsem dle receptu mírně pozměnila ze světlého mandarinkového na tmavý broskvový (také dobrý, ale mandarinkový vede). Kupodivu zdobení nebylo tak časově náročné jako beruška (hlavně díky lepšímu chytání barev na potahovku), největším oříškem bylo vytvarovat dort do správného tvaru. Ale i to se troufám si říct vcelku povedlo a tady je výsledek:

dinosaurus

Opět jsem se inspirovala dortíky v galerii Dorty od mamy.

Zatím posledním pokusem, ke kterému foto dodám později, byl dort u příležitosti Honzíkových 5.narozenin. Byl to dort - pirátský ostrov, který prověřil mou (ne)schopnost modelovat figurky. Piráta jsem zvládla jen jednoho a spíš vypadal jako homeless, ale děti naštěstí nejsou tak kritické a tak se jim dort líbil. Jeden z "malých pirátů", který u nás na oslavě byl, se šel dokonce maminky zeptat, jestli by si mohl vzít ještě vodu z dortu, což jeho maminku i mě poněkud zmátlo, než jsme pochopily, že myslí modrou potahovku (moře).

Za 14 dní má můj tatínek oslavu 60.narozenin, pořádá velkou oslavu pro pozvaných 75 lidí. A já už vím, čím ho překvapím - mám vyhlédnutý dort ve tvaru ženského torza, trochu vyzývavý, nicméně ne vulgární. Snad se mi povede, už mi z internetového obchůdku dorazila i nová zázračná potahovací hmota smartflex, se kterou to prý jde samo.


Lucinka slaví 7.narozeniny

17. ledna 2011 v 18:46 | Katie |  O dětech a rodině
I když jsem týden před dnem D měla dost špatné spaní, hlavně kvůli neustálým dešťovým srážkám, počasí nakonec vyšlo v rámci možností skvěle. Nebylo tedy žádné teplo, ale hlavní je, že nepršelo a venkovní program mohl proběhnout venku. Skutečně nevím, co bych si počala celé odpoledne s více než 20 dětmi :-) zavřená doma (v záloze sice bylo malování na obličeje a origami, ale ...).

Jak se pozvaní pomalu sjížděli, dostali na uvítanou připravený diplom a sešitek, ve kterém měli splnit pár úkolů, jako vybarvit obrázek, určit, které zvíře k ostatním nepatří a podobně.

diplomy
Děti také dostaly připravenou čtvrtku s obrysem motýla, kterého měly ozdobit dle svých představ. K dispozici měly odstřižky scrap papírů, knoflíčky, pastelky, fixy, nalepovací kamínky, korálky a spoustu dalších potřeb.  Lucinka se se všemi vítala a poletovala po zahradě jako ptáček, za kterého také byla přestrojená.

oslavenkyně

Matýsek vyfasoval prastarý, ale roztomilý kostým levharta, kterému říkáme pracovně tygr a Honzovi jsem stihla ušít kostým čmeláka i s efektními křidélky. Bohužel, stejně jako minulý rok, na něm kostým vydržel asi 10 minut, než si ho Honzík svlékl.

Děti, které netvořily motýla ani neplnily sešitkové úkoly, skákaly na naší nové trampolíně nebo se honily po zahradě. První velkou atrakcí byl kůň, který přišel na minutu přesně a vyvolal u dětí nadšení. Většina se jich seskupila do fronty a trpělivě čekala, až na ně dojde řada. Svezla se samozřejmě i oslavenkyně.

na koni

Byla jsem skutečně zvědavá, jak děti zareagují na další objednané zvíře, nádherný exemplář hroznýše královského. A děti nezklamaly. Hned když hada (shodou okolností také Lucinku) jeho majitelka vyndala z koše, udělala se kolem hradba dětí i dospělých.

s hadem2
Děti se neostýchaly si hada pohladit, odvážnější si nechaly hada dát i kolem krku. Dokonce i naše Lucinka (a já :-) ).  

s hadem1
Lucinka byla opravdu přítulná, ale ne zase moc :-) a já doufám, že dětem zůstane vzpomínka na to, jak hebounká a sametová je na dotyk hadí kůže, vůbec ne slizká a odporná, jak si hodně lidí myslí.

Po odchodu obou zvířátek byl čas na sfouknutí svíček na dortu a na předání dárků. Děti i dospělí si  (snad) pochutnali na rozřezané berušce a pak se šlo znovu do akce.

dort

Děti ještě musely osvědčit svou přesnost v hodu tenisáků do tygří tlamy, jako ptáčci si musely ulovit v letu potravu (bonbon) a také podstoupily velký zvířecí test, v němž k zvukům a stopám musely přiřadit jednotlivá zvířata. A zvládly to s přehledem!

Jedním z posledních úkolů byla spolupráce při pečení. Děti rozdělené na dvě skupiny musely utvořit řadu a přes jednotlivé články si od začátku ke konci předat suroviny na výrobu muffinů (připravená sypká směs na pečení, mléko, vajíčka, ...) a pak společně těsto zpracovat a dát do košíčků. U přípravy těsta asistovali i dospělí dobrovolníci.

muffiny
...a po několika minutách už mohly děti ochutnat upečené plody svého snažení.

Osazenstvo se začalo pomalu rozcházet, ale ještě než utekli úplně všichni, konalo se divadelní představení - dvě minipohádky o včelích medvídcích.

Doufám, že všichni dětští i dospělí hosté i domácí si ten den pěkně užili a budou na něj mít hezké vzpomínky. Já jsem si ho užila náramně a musím za to poděkovat nejen všem zúčastněným, kteří vytvořili skvělou atmosféru (zvláště pak úžasným a neskutečně šikovným dětem), ale také dobré duši někde tam nahoře, která po celou dobu nad námi držela ochrannou ruku a ten šílený liják oddálila až do doby, než od nás odjížděli úplně poslední hosté (a ti si na 5 metrovou cestu k autu už museli půjčit deštník :-) )